ZBYTEK o.s.


Vyjádření spolku Zbytek pro jednání Rady města dne 18. 11. 2015 ohledně výstavby BYTOVÉHO DOMU PAPÍROVÉ NÁMĚSTÍ

Část města, o které se bavíme, je nesprávně nazývána jakousi chudinskou čtvrtí, ale ve skutečnosti jde o pravý opak. Jde o jednu z nejstarších částí města, kde žili na tehdejší dobu bohatí měšťané, jak dokazují zbylé zděné klasicistní domy. Od Rochlic podél řeky Nisy bylo nejstarší osídlení Liberce. To, že se zdá tato čtvrť nepatřičná, je proto, že v druhé polovině 19. století nastal prudký rozvoj Liberce v období historických slohů a tato doba si libovala ve velké okázalosti a zdobnosti. Z pohledu těchto krásných výstavních čtvrtí Liberce se opravdu zdá tento kout Liberce méně atraktivní. Ale bylo by dobře kdyby se napravila tato křivda a s respektem se přistupovalo ke znovuobnovení této části města a navrácení jeho významu.

Dovolte mi, trochu obšírnější pohled a rekapitulaci toho, jak se tato část Liberce v samém centru města, která je v současnosti asi republikovým unikátem, dostala do tohoto žalostného stavu. Myslím, že takto opuštěné „skoro-centrum“, nevzniklo náhodou. Toto, ale nezpůsobili vlastní obyvatelé, že by byli větší „bordeláři“, nebo by jim méně záleželo na tom, kde žijí. Toto zapříčinil politik, potažmo úředník. V 50-letech bylo ideologicky a úředně rozhodnuto, že v těchto místech se nebudou domy opravovat, obyvatelé v nich jsou na dožití, noví obyvatelé se tam nebudou stěhovat a domy se postupně strhnou. Tento program se opravdu až do roku 89 naplňoval. Ale i po roce 1989, na rozdíl od jiných čtvrtí, které se postupně privatizovaly, úředníci opakovali stále stejná klišé, že tady se to bude bourat a nebyli svolní k prodeji. Poslední domy se bouraly ještě v roce 1996. Nebyl důvod je bourat, byl to vyloženě záměr úřadu navzdory tomu, že ze strany obyvatelstva byl zájem je odkoupit. Shodou okolností jde o zbourané domy, které stály na parcelách, kde má vzniknout dům, o kterém je dnes řeč. I rozdávání pozemků stavební firmě na konci Široké ulice jen dokládá negativní vztah města k této čtvrti.

To, že tato část města je zanedbanější, než ostatní, je zapříčiněno tím, že prodej objektů do soukromí se konal až kolem roku 2009. Město potřebovalo peníze a prodávalo pozemky v aukcích, kdo dá víc, a to samozřejmě přilákalo spekulanty. Tento princip prodeje umožnil skoupení deseti pozemků v řadě jedním majitelem, tím pádem získal celý blok.

V našem nestředověkém městě, které je z většiny programově založené, je se svými malými úzkými křivolakými uličkami tato čtvrť pro obyvatelstvo lákavá. I když je opravdu už jen torzem, přesto tu paměť nese. V první polovině 20. století bylo zvykem stavět velké výstavní funkcionalistické domy, které nehleděly na okolí, ale to bylo z důvodů sociálních. Podmínky ve městech byly na jiné sociální úrovni než dnes. V druhé polovině 20. století v době budování socialismu se ještě výrazněji stavěly velké domy, které nekorespondovaly se svým okolím. To bylo z ideologických důvodů, kdy se opravdu věřilo, že přichází nový člověk, nová doba, všechno bude velké a krásné. A tam se počítalo s tím, že kolem těchto velkých staveb se to staré vybourá. Tyto idey máme již naštěstí za sebou.

Dnes máme sídlišť a programově založených čtvrtí dostatek. A také o to více dokážeme ocenit rostlá- vícevrstvá, rozmanitá města. A toto je ta pravá šance, jak vrátit význam a podobu této části Liberce. Proto jsme jako občanské sdružení Zbytek přivítali, že se poprvé, takřka po 80-ti letech, letos objevily 3 nové stavby v této čtvrti. K našemu potěšení všechny respektují blokovou zástavbu, rytmizaci stavby, velikost i výšku obvyklou v této čtvrti. S velkými obavami však sledujeme záměr developera postavit na jedné straně Papírového náměstí dům s více než stovkou bytů, který se jako jeden monoblok táhne až do ulice Lucemburské. Tento dům nevnímá a nechce vnímat své okolí. Svojí výškou i délkou ovlivňuje budoucnost a existenci této čtvrti. Je to doslova Trojský kůň, nejen že on je takový, ale poté, co by byl postaven, zničí tuto čtvrť, protože přinutí ostatní investory ke stejnému počinu a stávající objekty dostane do role nepatřičných. Smutné na tom je, že když tato část města, sice pošramocena, ale přežila všechny ideologie a začala se slibně rozvíjet, má být takovýmto záměrem zničena.


Opravdu s radostí vítáme stavební činnost v těchto místech, ale zásadně nesouhlasíme s realizací stavby tohoto domu v této podobě z těchto konkrétních důvodů:


-Celý objem domu nerespektuje uliční čáru původních a stávajících objektů ani uliční čáru původní historické parcelace. Právě tato původní historická parcelace a zástavba do bloků, které jsou poskládány z jednotlivých k sobě přilepených domů, dává místu jedinečný charakter a určuje jeho specifičnost. Dá se s jistotou říci, že právě tato lokalita je jednou z posledních autenticky rostlých čtvrtí našeho města, která nám zůstala.


-Rozšířením ulice na navrhovanou šířku cca 10 m dojde k faktické asanaci dané lokality a k nevratné ztrátě její autentické historické stopy i charakteru. To je v rozporu z platným územním plánem, který v dané lokalitě - Sektor centrum předpokládá dodržení několika parametrů zástavby, mezi nimiž je mimo jiné charakter zástavby a měřítko zástavby. Dále je zmíněné řešení v rozporu s Obecně závaznou vyhláškou Statutárního města Liberec č.2/2002 s Regulativy funkčního uspořádání území, konkrétně s bodem 2. Urbanistická koncepce, kde se tvrdí, že "Urbanistická koncepce města Liberec zabezpečuje návrhem výstavby, přestavby a ochrany/stabilizace stávajících hodnot území, posílení vyváženého a kontinuálního vývoje rozvoje města a jeho urbanistické struktury "


-Návrh velmi "pružně" naplňuje podmínky procenta zastavění dané lokality, respektive chápe je "po svém". Územní plán v částech města s plochami smíšenými městskými počítá s poměrem zastavění 70%/30% (zastavěná/nezastavěná plocha na parcelu). Pokud by byl dodržen charakter zástavby, 30% nezastavěné bloky by mělo být vymezeno na vnitroblok. V navrhovaném řešení je ale těchto 30% nezastavěné plochy darováno na rozšíření ulice (asanace), ve zbytku území tak může vzniknout 100% zastavěná parcela s minimálním členěním bez vnitrobloku.


-Dále upozorňujeme na nedodržení poměru zastavěné a nezastavěné plochy z důvodů nezapočítání průmětů balkonů do půdorysné stopy zastavěného území.


-Toto řešení s sebou tedy přináší faktické porušení blokového charakteru zástavby dané čtvrti, kdy místo bloku vznikne blok z jednoho domu - monoblok.


-Jinak řečeno blok složený z jednotlivých domů různé výšky, různých tvarů střech a různých fasád, s vnitroblokem, který je typický pro tuto lokalitu, je nahrazen mohutným solitérním bytovým domem s jednotným charakterem a architektonickým výrazem . To je opět v rozporu z platným územním plánem, kdy nová stavba nesmí výškou a hmotou neporušit architektonický charakter lokality.


-Dle našeho soudu navržený objekt svojí sjednocenou výškou 5+1 v celém objemu a délce fasád v celé délce ulic Na Příkopě a U Stoky, poruší architektonický charakter lokality. Pokud by byly zachovány historické uliční čáry donutily by parametry pro oslunění, osvětlení, požární ochranu tvůrce návrhu k daleko větší míře tvarového členění objektu s využitím vnitrobloku jako nezastavěné části pozemku a tím by se objekt více přiblížili charakteru dané lokality.


-Podle našeho názoru dojde i k celkovému znehodnocení budoucích záměrů výstavby na pozemcích těsně přiléhajících k navrhovanému objektu z důvodů kontinuální výškové úrovně při výpočtu (oslunění, osvětlení).



spolek Zbytek
Rudolf Hůlka, Jiří Janďourek, Jiří Žid